Varování z Velikonočního ostrova
Z historie víme, že na naší planetě existovaly již desítky civilizací a stovky kultur. Všechny nějakým způsobem vznikly a obvykle navázaly na ty, které existovaly před nimi, rostly, dosáhly vrcholu s nejvyšší úrovní své složitosti, což byla také jejich energeticky nejnáročnější fáze, a musely se vyrovnávat s následným nárůstem kritických faktorů.
Nakonec zkolabovaly, tedy ztratily rychle podstatnou část své složitosti. Jejich dědictví si s sebou neseme − ať už chceme nebo ne − dodnes.
Kolapsem se často nezodpovědně straší. Na rozdíl od přírodních věd, kde skutečněkolaps znamená vymření, záhubu či zánik, v případě lidských společenství jde obvykle "jen" o rychlou ztrátu složitosti a jakési "zlevnění" provozu. Nic víc, nic míň. Civilizace či kultury obvykle potichu zmizí, aniž by museli nutně zmizet i jejich nositelé. Co rozhoduje, je dosažená komplexita každé společnosti a to, zda takové společenství má prostředky nejen na to, aby ji udrželo, ale zejména aby ji nadále rozvíjelo.
V této souvislosti stojí za pozornost, že většina objevů, na kterých stojí dnešní technologie, byla patentována před rokem 1930. Stejně tak si stojíme s tzv. EROI indexem, tedy poměrem energie vložené vůči energii získané z nějaké suroviny, technologie nebo látky (například ropy). Například v případě ropy byl tento poměr na počátku 20. století zhruba 1 : 100, zatímco dneska je již "jen" 1 : 20. V případěsubjektivně motivovaných technologií, jakými jsou např. biopaliva nebo fotovoltaika, je tento poměr 1 : 2 až 1 : 5, tedy více než tristní. Při současné vysoké složitosti našeho systému a narůstajících nákladech na další pokrok v oblasti inovací soustavně klesá energetická výhodnost dnes využívaných surovin
i technologií. A nic jiného než základní výzkum nás nespasí − tedy pokud chceme naši komplexitu nejen udržet, ale i nadále rozvíjet.
Celý článek najdete v odkazu ....