Vzdělání

Miroslav Bárta je český egyptolog a archeolog a v současnosti jediný český člen The American Academy of Arts and Sciences.

V roce 1988 maturoval na Gymnáziu Jana Nerudy (Praha 1). Po studiu pravěké a raně středověké archeologie na Univerzitě Karlově (ukončeno v roce 1993) dále pokračoval ve studiu egyptologie na univerzitách v Praze a v Hamburku. V roce 1997 obhájil doktorát, od roku je 2003 docentem pro obor egyptologie, v letech byl držitelem 2003-2004 Fulbrightova stipendia, University of Pennsylvania, Philadelphia. V letech 2000-2004 byl zástupcem ředitele Českého národního egyptologického centra, 2000 a 2005 obdržel cenu švýcarské nadace Fondation Michaela Schiff Giorgini, v roce 2008 cenz Alexander von Humboldt Stiftung fellow, Freie Universität, Berlín. V roce 2009 byl jmenován profesorem egyptologie, v roce 2011 obdržel cenu rektora Univerzity Karlovy v Praze za počin roku (s M. Kovářem) za monografii Kolaps a Regenerace, v roce 2012 cenu Bedřicha Hrozného Univerzity Karlovy v Praze za archeologické objevy v Abúsíru a rozvoj multidisciplinárních výzkumů. V roce 2014 byl hostujícím profesorem na Marilyn and William K. Simpson American University v Káhiře. Jeho poslední práce s názvem Příběh civilizace (Academia 2016) byla vyhlášena zároveň nejlepší knihou rokou a nejlepší vědeckou knihou roku nakladatelství. V roce 2017 obdržel jako jeden z pěti vědců Univerzity Karlovy výzkumnou podporu tzv. Donatio Universitatis Carolinae jako ocenění dosažených mimořádných vědeckých úspěchů ve svém oboru.

Kromě egyptologie, kde se mimo jiné zaměřuje na období stavitelů pyramid, historii a archeologii 3. tis. př. Kr., se také již po několik let zabývá studiem tzv. kolapsů, vzestupy a pády v mezioborové perspektivě bádání. Výsledkem jeho práce v této oblasti jsou knihy autorských kolektivů s názvy Něco překrásného se končí (2008), Kolaps a regenerace (2011), Civilizace a Dějiny (2013) a Lidé a Dějiny (2017). V roce 2021 vydal pro českou veřejnost práci Sedm zákonů. Jak se civilizace rodí, rostou a upadají (2021). 

Starý zákon má pravdu: někdy padají hradby pouhým křikem. Ale pouhým křikem se nedá postavit nic.  (Karel Čapek)

Společnost se stává velkou, když staří muži vysazují stromy, o nichž vědí, že v jejich stínu nebudou nikdy odpočívat.  (anonymní starořecký citát)